Jendovy stránky

Na sraz odjezdu u Právnické fakulty jsem přišel o půlhodiny dříve. Překvapilo mě že v prudkém větru zde podupával jen jeden člověk a to ještě ne z naší školy. Hodil jsem si svoje tele na kamenné sedadlo a sedl si na něj aby mi netahl od zadku. Prostranství se začalo pomalu naplňovat holkami z ekonomky, které se utábořili vedle nás. Začaly vést hlučný dialog, doprovázený takovými výbuchy smíchu, že jsem myslel, že padají tašky ze střechy. Po čtvrthodině jsem rezignoval a přesunul se na schodiště, kde sice tahlo, ale bylo ticho. Začali docházet ostatní členové našeho brigádního komanda. Setkal jsme se i se spolužáky, kteří propadli do nižšího ročníku. Před odjezdem zde byla snad celá ekonomka, naše škola a strojní prumka. K dovršení všeho zmatku přijeli autobusy s brigádníky vracející se domů a ty se mezi nás zamíchali. Když profesoři zvládli nastalou paniku, směrem od Staroměstské vyšel dlouhý průvod dalších polních pomocníků. Naštěstí šli jinam. První odfičely holky z ekonomky alá tenoučké bundičky, slušivé kloboučky, vypasované džínsy, botky semišky a rozměrné krosny. Po té co odjela i strojní průmka, zůstaly jsme na peroně sami. Z 28 lidí nás přišlo patnáct.. Profesoři doufali, že ještě nikdo přijde, ale náš sbor zůstal kompletní. Přijel autobus. Po urputném boji s třídou 3e a 3f jsme vybojovali zadní sedačky.