Jendovy stránky

Cesta do Písku ubíhala v pohodě a klidu. Na nádraží nás čekal autobus, ale v něm nás jelo do kasína jen pár. Ostatní vojáci šli do kasáren pěšky, aby si mohli prohlédnout "terén", v němž budou sloužit. V kasínu nám dali k jídlu párky a po nich jsme si museli nechat oškubat hlavu. Dále následovalo vystrojování. V jedné místnosti jsme nafasovali tepláky, trenky, chlebník apod. Vše jsme si ukládali do obrovského pytle. Své civilní věci jsme museli odevzdat. Asi hodinu jsme trvrdli na vydání vojenské knížky. Gumy se nás vyptávaly na co jsme byly školeni a tak podobně. Dále následovala injekce, pro kterou jsem si došli na marodku. Na chodbě u výstroje začalo být už těsno, protože dorazil zbytek nastupujících vojáků. Ve zmatku a za velkého návalu se mi podařilo dostat mezi první vystrojené, takže jsem si jakžtakž vybral solidní hadry. Pytel s věcmi byl tak velký (asi 2 m x 1m), že jsem se pod ním ztrácel. Nějaký nadporučík nám ukázal místnost kde jsme měli spát. Hned jsem si právem prvního příchozího vybral slušnou postel a mrknul se na vizitky na postelích. Prakticky zde byly všichni známí z loňského soustředění. Ovšem, jen co jsem si vytáhnul pár věcí, přehodili mě na druhý konec chodby, k jiné četě. Postel jsem si vybral u kamínek a u dveří. Opět jsem si začal vybalovat věci. Docela jsem se divil, co jsme to všechno nafasovali. U poloviny věcí jsem nevěděl nač jsou. Podařilo se mi naházet všechno do skříněk. Zjistil jsem, že maskáče jsou mi malé a jednu kanadu mám menší oproti druhé. Musel jsem si ji vycpat vložkami. Měl jsem nohu o centimetr delší a tak jsem kulhal. V šest jsme šli na večeři, která se skládala z dost slabého polévkového guláše. Nejvíc mě pobavil koutek vitamínů. Zde jsme si mohli vzít mrkev, jablka či citróny. Večer jsem strávil na pokoji, kde jsem si přečetl noviny a šel spát.